JAK SE MI BĚHEM TŘÍ LET MĚNILO TĚLO?

Článek na toto téma už mám v hlavě pár týdnů. Jak se moje tělo měnilo před těhotenstvím, během něj a po porodu? Tři zásadní roky - 2018, 2019 a 2020. 

ROK 2018

Psal se rok 2018, měla jsem super práci, poznala skvělého muže, hodně jsem sportovala a byla naprosto spokojená. Cvičili jsme téměř každý den ve fitness centru a doplňkově dělali i další sporty, jako kolečkové brusle, plavání, jízdu na kole, ale i pěší výlety. Ještě jsem chodila 3 x týdně na skupinové lekce TRX, které jsme prokládala pilatesem, postupně jsem však více posilovala a skupinovky vynechávala. Vážila jsem v té době kolem 57 kg, měla vysekané břišáky a cítila se opravdu skvěle. Řekla bych, že to bylo období, kdy jsem se dostala do své životní formy. Toto období trvalo však velmi krátce. Sotva jsem si zvykla na to, že mám to - na čem jsem posledních pár let usilovně pracovala - musela jsem se pomalu smiřovat s tím, že to období končí.

Bylo jaro 2018, nastoupila jsem na kurz fitness trenéra, abych se v této oblasti ještě trošku dovzdělala a měli jsme v plánu dva výjezdy do zahraničí, které jsme absolvovali. Již na prvním výletě v Londýně jsem se necítila ve své kůži, ale výlet jsem si užila. Měsíc na to jsme odjeli na pár dní do New Yorku, kde jsme chtěli poznávat město, zajít do posilovny, nakupovat a užívat si tamní atmosféry. V New Yorku jsme hodně chodili pěšky. Ráno jsme vypadli z hotelu a vraceli se až večer, kdy jsem padla do postele a téměř hned usnula. Moc jsem se těšila na tamní kuchyni, která mi překvapivě vůbec nechutnala. Všechno se zdálo být mastný, všechno mi smrdělo a dokonce se mi dělalo špatně i z různých pachů na ulici. Stále jsem netušila, že už jsem několik týdnů těhotná. Přikládala jsem to tomu, že asi moc cvičím a musím tedy zvolnit. Po návratu domů mi bylo pořád divně. Chodila jsem do práce a po práci si musela lehnout a spát. Přestávala jsem mít chuť k jídlu a jedla jen suché rohlíky, které mi nevadily. Myslela jsem si, že mám podrážděný žaludek z mastných jídel z výletu. Dokonce jsem si koupila i kapky na žaludek, které jsem pár dní brala, ale nezabíraly. Ten moment, kdy jsem si uvědomila, že možná mohu být těhotná byl, když jsem zběsile sháněla meruňkovou marmeládu s tím, že jiná to nemůže být. Měla jsem na ni tak velkou chuť! Další den ráno jsem si chtěla skočit k praktické lékařce, že mám potíže se žaludkem. Řekla jsem si, že si raději ještě udělám těhotenský test, abych ze sebe kdyžtak nedělala blbce.

Těhotenský test byl pozitivní, opakovala jsem ho ještě 2x a všechny vyšly stejně. Moje pocity do toho článku psát nebudu, možná později napíši samostatný. Tudíž tento den se vše změnilo. Tuším, že to bylo v polovině května 2018.

Těhotenské bříško mi začalo vykukovat až okolo 7. měsíce. V jídle jsem se držela a snažila se uvědomovat, že vše co naberu - budu muset poté shodit a věděla jsem, že tuk se shazuje opravdu velmi těžce. Celé těhotenství jsem proto normálně cvičila, jen jsem snižovala váhy a postupně vyřazovala problémové cviky a nahrazovala je méně náročnými. Jak jsem cvičila si můžeš přečíst pod záložkou sport. Přesto, že jsem sportovala a jedla zdravě, nabrala jsem asi 18 kg.

ROK 2019

Syn se mi narodil v lednu 2019, kdy jsem jela do porodnice s váhou 75 kg. Po samotném porodu jsem vážila asi 68 kg. Když jsem po porodu viděla to tělo, cítila jsem naprosté zoufalství. Všechno bylo pryč! Postava zcela jiná. Najednou jsem měla tlusté ruce, obalené tukem! Dvě brady byly samozřejmostí, celulitida snad i na čele, povyslé celé tělo. Pro mě to byl nejhorší pohled. Pravda je, že jsem to možná viděla až moc tragicky. Přirozěně jsem po porodu kojila, takže mi bylo jasné, že se shazováním to nebude tak snadné.

Rozhodla jsem se zachovat šestinedělí a pak se do toho pustit. Omezila jsem hodně potravin, kvůli malému, protože jsem chtěla předejít jeho problémům. Článek na toto téma najdete zde. Byl to pro mě naprosto nový stav, syn byl prvorozený, takže jsem se snažila zorientovat ve svém novém těle a hlavně mysli. Protože to tornádo, které mi řádilo v hlavě, jsem si nedokázala asi nikdy představit. Po šestinedělí jsem vážila pořád stejně a začali jsme chodit do posilky cca 3x týdně. Takto jsme cvičili asi 4 - 5 měsíců, než nám vypadlo hlídání. Když jsme šli do posilovny, měla jsem maximálně 2 hodiny čas i s dojezdem (kvůli kojení). Takže jsem vždy volila raději posilování než kardio.

Při pohledu do zrcadla jsem si přišla pořád hrozně, ale věděla jsem, že musím vydržet. Situace nás dohnala k tomu, že jsme si začali budovat fitko doma v garáži, kde jsme měli i rotoped, na který jsme začala pravidelně chodit. Před tím jsem na kardio neměla čas. 

Syna jsem přestala kojit na začátku září 2019 a pak se tělo začalo mnohem lépe dávat dohromady. Do této doby se syn budil stále minimálně 2x za noc. Spánek tedy z mé strany naprosto šílený. Pro sportovce je spánek zásadní, při spánku tělo regeneruje. Bohužel moje tělo nemělo na regeneraci prostor. Stravu jsem také docela zanedbávala, protože jsem se zkrátka nestíhala najíst. 

Nekvalitní spánek, špatná strava, poměrně docela vysoká míra stresu (syn docela hodně brečel) - nic z toho nepomáhalo při navrácení zpátky do formy. Na kilogramy jsem nezhubla téměř nic, ale cítila jsem se pevnější.

ROK 2020 

Do tohoto roku jsem šla s tím, že do plavkové sezóny to už dám. Chodila jsem pravidelně makat do garáže, buď v pauze, kdy syn spal po obědě nebo večer, když šel spát. Téměř 4x týdně jsem jela kardio na rotopedu, většinou kolem 45 minut a déle, plus jsem posilovala. Přidáním kardia se samozřejmě tělo začalo zbavovat více nežádoucího tuku.

Nyní je duben 2020 a vážím 62 kg, pocitově se cítím lehce a myslím, že s váhou již hýbat nepotřebuji. Momentálně mám cíl vymakat zpět břišní svaly, které jsem ještě půl roku po porodu nechtěla moc zatěžovat, aby se bříško pořádně stáhlo. Potřebuji ještě zeštíhlet ruce, které dávají pořádně zabrat. Snažím se hodně měnit tréninky, přidala jsem švihadlo, opět si pořídila TRX, velký míč na posílení vnitřních svalů, pracuji s overballem a s odporovými gumami. Stravu si držím přirozeně zdravou s tím jsem nikdy během těch tří let neměla problém a zkrátka pokračuji dál!

Nikdy by mě nenapadlo, že cesta zpět ke svému tělu bude po porodu tak moc obtížná. Měla jsem dost naivní očekávání. Myslela jsem si, že vše se dá dohromady velice brzy, že vlastně porodím a budu vypadat jako před tím. Naštěstí jsem na nic nechvátala, věděla jsem, že musím postupovat pomalu, když si postavu budu chtít udržet. Během kojení jsem se cítila extrémně vyhládlá a musela jsem mnohem víc jíst a pravda, že jsem měla chuť i víc na sladký, který jsem si občas dopřála. Chtěla jsem se hlavně cítit psychicky dobře, kvůli malému a nebýt extrémně unavená. Byla to ohromná dřina, několikrát jsem to viděla hodně marně a skoro se na to chtěla vykašlat, myslela jsem si, že to už nikdy nedám dohromady. Teď stojím někde možná těsně před cílem.
Jsou dny, kdy se cítím dobře a vidím, kolik práce jsem udělala, ale jsou dny, kdy si říkám, že jsem se snažila málo a přijde mi to pořád hrozný. Byla jsem na sebe v tomhle směru vždy tvrdá a vždy jsem to dělala pro sebe. Chci se cítit dobře a nechci se za sebe stydět, když třeba půjdu s malým v létě plavat. Mít dítě se pro mě nestalo výmluvou k tomu, abych mohla žrát a kašlat sama na sebe. Chci podpořit všechny ženy po porodu, protože vím, jak moc obtížná tato cesta je, ale věřte mi, že pokud vytrváte - dostaví se výsledky!